Velikonoce za hranicemi

11. února 2007 v 10:44 |  Velikonoce
Velká Británie
Už předvelikonoční období se v Británii vyznačuje řadou zvyklostí a tradic. Patří mezi ně i pořádání jarních závodů osmiveslic univerzit z Cambridge a Oxfordu na Temži v Londýně, oslava jarní rovnodennosti nebo docela zvláštní tradice palačinkových závodů. Těmi je pověstné městečko Olney z hrabství Buckinghamshire. Tam se s palačinkami běhá o závod už od roku 1445. Závodí ženy - mužům je tato tradice odpírána - a trať vede od kostela k tržišti. Na pánvích mají závodnice při běhu, který startuje pravidelně odpoledne o masopustním úterý, rozpečené lívance. Modernizace tradic letos změnila zvyklosti, jako atrakce například běhal s pánví i britský ministr sportu. I když se občas tvrdí, že vlastní svátky Velikonoc v Británii nepřinášejí žádné tradiční zvyky, není to tak docela pravda. Přitom je fakt, že mnoho lidí ani netuší, proč se Velikonoce slaví. Podle průzkumu má jedna třetina populace svátky jara zafixované jen ve spojení s vajíčky, ale netuší proč.
Velikonoční vajíčka
Vajíčka k těmto svátkům patří i v Británii, i když jinak než u nás. Kromě slepičích a křepelčích, která jsou v prodeji po celý rok, zahrnuje velikonoční nabídka i vejce krocaní, bažantí, a dokonce i pštrosí. Kdo chce být superoriginální, najde v obchodním domě Harvey Nichols ivajíčka racků, ale ta musí být před uvedením na trh uvařená, tak stanoví zákon. Nejvíc se ovšem objevují vajíčka čokoládová. V britských rodinách se o Velikonocích pořádají přímo "hony na vajíčka". Děti po celém bytě hledají ukrytá čokoládová vejce, a kdo najde, ten hned konzumuje. Výrobci nabízejí z čokolády nejen tradiční vajíčka, ale i obligátní kuřátka, zajíčky a další figurky. Na velikonoční svátky se v Británii prodají doslova tuny čokolády. Každoročně se obchodní domy předhánějí, kdo bude mít v nabídce nejtěžší a největší, popřípadě nejoriginálnější vajíčko. K vidění i ke koupi jsou obří čokoládová vejce o hmotnosti několika kilogramů. V roce 1997 místní firma Cadbury prodala o Velikonocích čokoládová vajíčka v takovém množství, že postavena na sobě by se tyčila devětsetkrát výš než Mount Everest. Milovníci drahých kamenů zase mohli ve vajíčku jiné podnikavé firmy najít ukryté diamanty. Největší v hodnotě tisíc pět set liber. Klenotnictví Garrard lákalo v roce 1966 zákazníky na vejce zlatá. Tento velikonoční dárek měřil sice jen třináct centimetrů, ale vážil víc než tři kilogramy a dvaadvacetikarátové zlato bylo přikrášleno rubíny, smaragdy a diamanty.
Královská rodina
S britskou královskou rodinou je spojen jeden tradiční velikonoční zvyk. Už ve dvanáctém století v den před Velkým pátkem obdarovávali angličtí panovníci chudé. Zvyk se změnil v patnáctém století tak, že je počet obdarovaných shodný s věkem panovníka. Mince speciálně ražené pro tuto příležitost navíc nedostávají už jen chudí, ale také sirotci, vdovy a lidé, kteří se aktivně věnují dobročinné práci. Letos by tak měla třiasedmdesátiletá Alžběta II. při bohoslužbě na Zelený čtvrtek obdarovat stříbrnou mincí třiasedmdesát žen a třiasedmdesát mužů, poddaných Jejího Veličenstva. Tyto zvláštní mince v hodnotě pouhých několika pencí se okamžitě stávají středem zájmu sběratelů, kteří za ně nabízejí desítky liber a za starší ještě mnohem víc. V roce 1992 byla jedna taková mince z velikonoční panovnické almužny z roku 1953 vydražena na pět tisíc dvě stě liber.
Další akce
Velikonoce jsou každoročně časem, kdy se ve Velké Británii po období zimy otevírají opět brány kulturních památek, historických budov a zahrad. Tradicí jsou i velikonoční průvody. V londýnské Covent Garden se koná tradiční soutěž pivovarských spřežení a pouštění draků. Právě Velikonoční neděle a pondělí patří nejrůznějším přehlídkám draků v Hampsteadu i na dalších místech Londýna. V některých částech Anglie přežívá starý zvyk, kdy o druhém pondělí po Velikonocích ženy přivazují muže k židlím a vymáhají na nich jako výkupné drobné mince. Muži jim stejným oplácejí den poté, ale výkupným bývá polibek.
Moskva
Ruské Velikonoce, stejně jako všechny další církevní svátky se slaví jindy než ve zbytku Evropy. Vždy se zpožděním. Ruské pravoslaví se totiž nadále drží starého juliánského kalendáře. K výpočtu data Velikonoc má navíc tabulky zvané paschálie. Velikonoce připadají na první neděli po jarní rovnodennosti a úplňku. Letos 11. dubna, respektive 29. března podle starého stylu. Zatímco tedy v Evropě už Velikonoce slaví, pravoslavní věřící světí teprve Vrbnou (u nás Květnou) neděli. Hlava ruské ortodoxní církve Alexij II. tou dobou tradičně nabádá věřící, aby následující týden radostně přivítali vzkříšení Krista a nezapomněli navštívit bohoslužby na Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílou sobotu. V Rusku jsou Velikonoce také svátky radosti a veselí. Jen pomlázky chybějí, snad proto, že smuteční vrby nejsou příliš rozšířené. Velikonoce jsou dodnes spojeny s řadou nejrůznějších tradic. Patří mezi ně především barvení a zdobení vajíček (písanka) . Přátelé si je pak vzájemně darují na důkaz vzkříšení. Přitom si přejí hodně zdraví a třikrát se políbí na tvář.

Maselnice
Velikonoce jsou druhým největším církevním svátkem, hned po Vánocích. Předchází jim čtyřicetidenní přísný půst, který začíná, jakmile skončí veselí zvané Maslenice. Podle juliánského kalendáře však Maslenice (jarní hody) připadají na "druhé sedmidenní" druhého měsíce, kdy církev zakazuje jíst maso a povoluje jen sýr, máslo, mléko a vejce. Odtud také syrný týden. Maslenice je původně pohanským svátkem. Pravoslaví s ním bojuje už po staletí a stále marně. Většina lidí, byť věřících, se raději oddává zimním hodům než rozjímání. Maslenice velí aspoň ještě naposledy se pohansky poveselit. Je s ní spojeno i mnoho přísloví a rčení; nešikovné hospodyňky se těší úsloví "První lívanec - první hrouda", což připomíná české "Každý začátek je těžký". Ty šikovnější zase inspirovaly vznik pořekadla "Peče to jak lívance". Kulinářské slasti pak dokládá třeba přísloví "To není život, ale maslenice". Rituál týdne Maslenice má nejen svou kulinářskou podobu (smaží se lívance s kaviárem nebo medem), ale také společenskou stránku. Nejprve je třeba vyprovodit, samozřejmě písní, paní Zimu a spálit ji na ohni. Její vláda tím skončila a může přijít mladá kráska - Vesna. Vítat ji podle tradice musejí všichni kromě kojenců a starců, kteří nemohou chodit. Každý den tohoto týdne má navíc svá pravidla oslav: v pondělí se scházeli sousedé, v úterý se hrály hry a tancovalo se, ve středu se mlsalo a ve čtvrtek hýřilo, což pochopitelně v pátek vedlo k vysedávání na zápraží a pozorování prodlužujících se večerů. V sobotu je průvod a v neděli se všichni vzájemně prosí o odpuštění toho, co si kdy špatného udělali. Dodnes se ještě v některých oblastech dodržuje další obyčej - osmiletí chlapci skáčou v průběhu týdne po zahradě s lívancem napíchnutým na vidlici a zahánějí zimu. Lívance neboli bliny se totiž správně smaží už od pondělí a ty první se hned rozdávají chudým.

Pascha
Pascha neboli Velikonoce završuje předlouhý sedmitýdenní půst, a proto se o svátcích především hodně jí. Podávají se však jen jídla studené kuchyně, žádná teplá jídla ani ryby. Rusové znají i beránka nebo mazanec. Všechna jídla mají svou symboliku a připomínají smrt a vzkříšení. O Velikonocích také praskají ve švech kostely. Věřící - i ti méně pobožní - zapalují svíčky u ikon svých patronů a domů si odnášejí svěcenou vodu. Na rozdíl od Ruska, kde katolíci představují nepočetnou skupinu, západní Velikonoční svátky se hojně slaví v sousedním Bělorusku. Také v Litvě, kde je katolicismus hlavním náboženstvím, proudí o Velikonocích tisíce lidí do kostelů, aby si nechali vysvětit chléb, sůl, vodu a velikonoční kraslice - margučaj. Po obnovení nezávislosti Litevci oficiálně slaví Velikonoce dva dny. Nejprve v rodinném kruhu a v pondělí se navštěvují příbuzní a známí.

Anglické Velikonoce
Velikonoce jako velikonoce. Ale ty v Anglii jsou přece jenom trochu jiné, než ty české. Přípravy a zvyky záleží na rodinách, ve věřících rodinách se drží půst a nechybí návštěva kostela, to hlavně ve velikonoční neděli, na velikonoční pondělí se tady toho moc neděje.
Především tu ale neznají naše české tradice. Malování vajíček se ještě sem tam najde, ale není nijak rozšířené, ale splétání žil, vázání stuh a chození po domácnostech "na šlahačku" je angličanům zcela cizí. Hlavně ta "šlahačka" je pro ně naprosto nepochopitelná a hodně lidí si myslí, že by si ženy a dívky neměli bití vrbovým proutkem vůbec nechat. Dokonce ani velikonočního beránka nemají, je zde zastoupen velikonočním zajíčkem. Ten přichází nadělovat dětem ve velikonoční neděli čokoládová vajíčka, hračky a různé dobroty. Velikonoční zajíček (pro starší děti samozřejmě v zastoupení rodičů) schová vajíčka buď venku nebo v domě a děti je pomocí nápověd a hádanek hledají.
Čokoládová vejce jsou kapitolou sama o sobě. Objevují se v obchodech už v lednu a dají se koupit baleny jako oblíbené televizní či pohádkové postavičky či dokonce v balení s obrázkem populárních zpěváků a fotbalových klubů!
Angličané mají ale ještě jednu velikonoční specialitu, a to jsou tzv. Velikonoční kloboučky (Easter Bonnets). Děti je vyrábějí ve školách či školkách - to za pomoci nás, rodičů, a potom se pořádají soutěže o nejlepší klobouček. Vyrábějí se nejčastěji z papíru, ale i z látky a zdobí se prostě velikonočně, co koho napadne.
Tak to bylo i ve školce naší Aničky, při večerní besídce, kde jsme si mohli prohlédnout práce svých dětí a zúčastnit se tomboly a podobných soutěží. Nastal okamžik kdy si ratolesti nasadili na hlavy své výtvory, sesedli se dohromady a porota měla těžký úkol. Nakonec vybrali dva zajímavé modely, ale všichni byli stejně nejlepší a odměněni sladkou dobrotou. Děti maji dva týdny prázdnin, takže my se s holkama chystáme malovat vajíčka, ať si trochu přiblížíme i české tradice.

Italské Velikonoce
Velikonoce jsou hlavním svátkem Židů, které oslavují vystěhování a tak osvobození Izraelského lidu od nadvlády Egypta. Tento svátek nazývají také jako svátek "nekvašeného chleba". Pro křesťany jsou velikonoce nejdůležitějším obdobím v liturgickém roku. Oslavují Ježíše z Nazaretu, který byl ukřižován a znovu povstal mezi lidi. Ve svatém týdnu věřící dělají procesí a modlí se, tak si připomínají bolestivé chvíle utrpení Krista. Obřady velikonočního Tridua představují proces ukřižování, smrt a vstání z mrtvých Ježíše Krista. Neděle před velikonočním pondělím je neděle Palem, kdy se blahořečí větvičkám olivovníku a oslavuje se za doprovodu svatého zvonu triumfální příchod Ježíše do Jeruzalému.
K této náboženské tradici, velmi prožívané v celé Itálii, se připojuje také tradice kulinářská. Velikonoční pokrmy jsou připraveny na bázi klasických velikonočních jídel jako jehněčí a ozdobená vajíčka. Vajíčko je symbolem nového života a příchodu Jara. V antické době bylo symbolem Ježíše a tak věřící rozdávali blahořečené vajíčka. Jíst jehněčí zase znamená obětování Ježíše. Proto tedy v období velikonoc při obědech najdeme vajíčka v předkrmech ve slaných dortech, v salátech a v dezertech a jehněčí připravované na tisíc způsobů.
Také sladké pokrmy hrají na stolech v Itálii ve velikonočním období důležitou roli. Jako nejznámější je jistě buchta zvaná Colomba. Nyní je již upravovaná a ochucovaná nejrůznějšími způsoby. A dále čokoládové vajíčko s překvapením, oblíbené především u dětí.
Velikonoční pondělí je již v této době pro většinu Italských rodin výzva k procházce s piknikem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Počet návštěv

Klikni

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama